Plavba

Ten mořský vítr je děsný. Opírám se o zábradlí a pozoruji obzor. Už jsme moc dlouhou dobu neviděli pevninu. Ještě nějaký čas a dojdou nám zásoby. Ale plavíme se pořád na západ. Zažili jsme už spousty hrozivých bouří. Vlny se snažily několikrát naši loď přelomit vejpůl. Ale nepodařilo se. Spousta členů posádky je už zoufalá. Klení je na denním pořádku. Jen našemu kapitánovi ještě nezmizel úsměv ze rtů. Pořád nás povzbuzuje. Prý tam doplujeme. Je to snílek. Spousta lidí u nás mu nevěřila. A kamarádi mi plavbu s ním vymlouvali. Prý že obepluje svět a dopluje do Indie. Už ani já tomu nevěřím. To by musel být svět obrovský. Pravda, že už jsme na pár pevnin dorazili, ale byly to spíše malé ostrůvky. Neobydlené ničím jiným než ptactvem a menší zvířenou. Jak mu máme ještě věřit. Jestli se něco nestane asi vznikne na lodi vzpoura. Na všech třech lodích. Slyšel jsem, že na ostatních dvou je situace ještě horší. Už i kapitánovi nejbližší z výpravy mu rozmlouvají plout dál. Stát se může cokoliv. Ale to Kolumbus nechce slyšet. Dál jen dál. Na západ. Do Indie. Já bych radši domů. Do Španělska...

"Kapitáne, země na obzoru."

Bylo právě 12. října 1492. Kryštof Kolumbus přistál u ostrova, kterému dal jméno „San Salvador“. Ačkoliv šlo o Bahamy, Kolumbus se domníval, že přistál v Indii. Proto zdejší obyvatele nazval Indios – Indové, odtud Indiáni. Téhož roku objevil pobřeží Kuby, Haiti a další ostrovy. Když se vrátil do Španělska, dostalo se mu bouřlivého uvítání. Při druhé výpravě (1493–1496) doplul k Portoriku, Malým Antilám a Jamajce. Při dalších výpravách konečně dospěl ke břehům Jižní Ameriky.

Naše víra v Boha se podobá víře Kryštofa Kolumba, že dopluje do Indie. Ostatní se nám smějí a nevěří nám. Mnohdy se nám snaží překazit další plavbu, či nám ji aspoň rozmluvit. Ale my víme, že tam je. A dostaneme se tam. Objevíme něco překrásného. Časem třeba zjistíme, že jsou to jen Bahamy, a že ta největší krása nás bude stát ještě další úsilí. Ale... Stojí to za to.