Obzor se začíná rudě barvit. Na balkóně jednoho panelového domu stojí ona. Maminka od tří dětí. Manžel pracuje dlouho do noci. Ve vzduchu je konečně pod dlouhé zimě cítit jaro. Zachumlá se ještě více do svetru.
"Mami, tak já jdu, ahoj." ozývá se od otvírajících balkónových dveří.
"Ahoj a přijď včas." odpovídá maminka své nejstarší sedmnáctileté dceři Klárce.
Klárka odchází na diskotéku. Jako slušné děvče se včera maminky ptala na svolení. Maminka ihned souhlasila. Co jí taky zbývalo. Sice by jí to mohla zakázat, ale... pak by hrozilo, že by šla jindy za jejími zády. Takhle spolu o tom můžou alespoň hovořit. Maminkou zatřese zima. Zima? Spíš strach o Klárku. Bojí se, co všechno by se tam mohlo stát. Jde sice se starší kamarádkou, ale to není záruka ničeho. Bojí se, že by jí mohl někdo ublížit. Ale zakázat jí to? Při argumentech by se jí Klárka vysmála. Možná by měla tolik taktu, že by se jí vysmála až za zády. Ale věří jí. Musí jí věřit. Nemůže jí držet pořád doma pod svou ochranou. Teď už je jen na ní, jestli dodrží sliby a bude pít jen nealkoholické nápoje, dávat si pozor na kluky a o drogách a dalších věcech ani nemluvě.
"Pane Bože, ochraň jí prosím." modlí se tiše a vroucně.
Najednou jí napadá, že On - náš nebeský otec a stvořitel - je na tom asi podobně. Rozhodl se nám dát svobodu. A to i s tím, že si zvolíme špatnou cestu. I s tím, že se od něj odvrátíme. Asi by nás chtěl svojí obrovskou láskou přitáhnout k sobě a chránit. Ale neudělá to. Se svobodou nám dal také důvěru. Stejně jako maminka Klárce. Až na to, že Klárka maminku snad nezklame. Ale kolikrát jsme zklamali my. Kolikrát jsme se rozhodli jít jinou cestou, než ke které nás volá. Kolikrát jsme zneužili důvěry svobodné vůle. Kolikrát se dobrovolně rozhodneme zhřešit. A kolikrát máme strach se jako marnotratný syn vrátit a porosit o odpuštění. Rozhodnutí pro jeho Lásku se nedělá jednou za život a konec - je rozhodnuto. Ne, je potřeba se rozhodovat s každým okamžikem a hlavně s každým pokušením.
Obzor už úplně zešedl a maminka odchází z balkonu si uvařit kávu. Bude vzhůru dokud se její Klárka nevrátí. I kdyby přišla pozdě. I kdyby přišla až ráno. A i kdyby porušila slib, stejně jí nepřestane milovat. Stejně jako Bůh.
Krásný článek, opravdu! :) :)
ach ta svoboda, ach ta důvěra...to je věčné téma:) díky..konečně jsem si to opožděně přečetla:)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.